Výkřiky do tmy

Fotbal v Plzni

Události posledních týdnů opět rozvířily vody kolem fotbalové Plzně.

Z mého pohledu je odchod pana Vrby pro fotbal v Plzni dobrým impulzem. Poslední rok a půl totiž hráči fotbalově stagnují. Mají své zažité stereotypy a neumí se rychle a správně adaptovat na hru soupeře, který jejich hru dobře přečte a dodržuje strategii.
Dalším negativem dlouhodobého angažmá pana Vrby a stabilního kádru je fakt, že hráči už asi necítili potřebu bojovat o místo v sestavě. Jinak si nedovedu vysvětlit některá selhání.

Zajímavě se o odchodu pana Vrby v televizi vyjádřil pan Šádek, který prohlásil že byli s panem Vrbou přátelé, ale že si po jeho odchodu klade otázku, zda skutečně byli přáteli. Nejspíš má ale pravdu a nikdy nebyl panu Vrbovi přítelem. Přátelé se totiž nesnaží tomu druhému za každou cenu zabránit ve splnění snu, obzvláště pokud z toho budou mít osobní prospěch. Co si budeme povídat, národní tým je pro každého trenéra víc než sebelepší klub.

Naopak celkem příjemně mne překvapil majitel plzeňského fotbalového týmu, pan Paclík. Ať už si o odchodu trenéra myslí cokoliv, do médií sice vyjádřil lítost, že nezůstal, ale zároveň mu popřál úspěch v novém angažmá.

PS: Stejně je obdivuhodné, jak rychle se Plzeň stala z provinčního týmu jedním z nejvíce nenáviděných českých klubů.
25. listopadu 2013   (69)